Touha po vítězství

tisk & PDF

Včera jsem po dlouhé době navštívila fitko, neb to, co se mi začínalo rýsovat v oblasti pupíku, zdaleka nepřipomínalo sexy bříško, ale spíše reklamu na pneumatiky. Musím říci, že to bylo těžké a hlavou se mi honilo, že raději snížím spotřebu čokolády, než se takto mordovat. Po hodině se ale dostavil pocit, že jsem pašák, když jsem to nevzdala a celou hodinu poctivě zvládla. Během hodiny jsem mimo jiné vyslechla rozhovory mužů kolem, které se týkaly, jak jinak, ženských a sportu. Bylo neuvěřitelné, jak velké nadšení u lidí vzbuzuje rozhovor o úspěších či naopak nezdarech našich sportovců. Jak to lidi najednou spojí, jak se dokáží nadchnout, jak se cítí být pyšnými Čechy… Přemýšlela jsem o tom, kde se v člověku bere taková touha po vítězství, taková radost z každé dosažené mety, ať už je to na poli sportu či kariéry…

Pak mi to došlo! Člověk z hloubi duše prahne po vítězství, ale zcela jiném… Je to vítězství nad sebou samým – tedy nad dualitou, která je člověku vlastní a se kterou se zde na pozemském světě dennodenně, aniž by si to uvědomoval, utkává v „boji“…, ve svém vnitřním boji nestálé volby mezi dobrou stránkou (duchovní) a zlem (materiální podstatou).

Kéž by lidé obrátili úsilí, se kterým bojují o medaile či profesní postup, na práci nad sebou samými, na boj se zlou podstatou každého z nás! Kéž by se nevzdávali při prvotních pádech a neúspěších, kéž by byli ochotni obětovat tomu vše ze svého pohodlí, volného času i energie… Kéž by pochopili, že pozemský svět je pro nás jakýsi výcvikový tábor, který nás má zocelit a pokud v něm projdeme všemi nástrahami se ctí, tak nás na konci bude čekat medaile, i když zcela jiná, mnohem hodnotnější…!

Eva Svobodová, Praha