Rettigovka – tradičně netradiční restaurace

tisk & PDF

Přijímám pozvání do Rettigovky, restaurace v centru Litomyšle. Na co se mám připravit? V čem je tradičně netradiční, jak o sobě píší na webových stránkách? Zvědavě vyrážím na cestu za poznáním jídelny a kavárny s nevšedním názvem, menu i zaměstnanci.

„Pojďte dál, dáte si kafe a něco dobrého, že ano?,“ vítá mě Alena Fiedlerová, žena, která to má všechno „na triku“. Usedáme ke stolku s květovaným ubrusem. Ze zdi na nás shlíží Magdalena Dobromila Rettigová a její „Co si kdo navaří, to si má také sníst.“ Dochází mi původ zvláštního názvu restaurace ještě předtím, než jsem se hloupě zeptala. Magdalena Dobromila – skvělá kuchařka, obrozenkyně – Litomyšl -  restaurace Rettigovka, logické spojení. „Paní Magdalena a její recepty nás velmi inspirují,“ říká Alena Fiedlerová, když si všimne mého pohledu na nástěnnou malbu. „Vaříme zdravě, používáme převážně lokální, někdy i zapomenuté suroviny, inspirujeme se tradičními recepturami, jídla však přizpůsobujeme trendům moderní výživy.  Jedno jídlo v denním menu je vždy vegetariánské, ale masu se též nevyhýbáme,“ popisuje paní Alena složení jídelníčku Rettigovky.

Popíjím výbornou kávu a přemýšlím, proč se zde vydali touto cestou. Vždyť by bylo jednodušší knedlíky nakupovat, než je sami vařit, na talíř sázet hostům „smažák“ s tatarkou, …to by to frčelo! „A takhle přesně my to nechceme,“ reaguje jedna z kuchařek. „My jsme hrdí na to, že všechno, co si u nás dáte, je naše, můžeme za kvalitu ručit hlavou,“ směje se. Sachr dort, do kterého jsem právě zabořila lžičku, mě nenechává na pochybách, že je to pravda. „Snažíme se dělat i zdravé zákusky, i když je to trochu protimluv,“ doplňuje paní Alena. „Dezert, po kterém se nepřibírá, opravdu neumíme, ale pečeme ze špaldové mouky, přidáváme hodně ovoce, vyhlášené jsou naše kostky z jablek a mrkve, děti mají rády i bábovku s červenou řepou, tyto pochoutky vozíme jako svačiny s úsměvem.“ Svačiny s úsměvem je projekt, na kterém spolupracuje Rettigovka s místními školami. Zaměstnanci restaurace denně ráno připravují čerstvé bagetky se zeleninou, šunkou či sýrem, již zmíněné kostky, celozrnný závin či obložený kváskový chléb vlastní výroby. To vše zabalí a ekologicky (rozuměj na dvoukoláku) rozvezou a prodají v místních školách. Skvělý nápad, který bych jako rodič uvítala. „Má to ale ještě jeden aspekt“, vstupuje do mého nadšení Alena Fiedlerová. „V naší restauraci pracují lidé s hendikepem, zdravotním či sociálním. Rettigovka je pro ně místem, kde mohou získat praxi, pracovní návyky, cítit se potřební. Pracují v kuchyni, obsluhují „na place“, vozí svačiny dětem. Dospělí i děti bez hendikepu mají možnost se s nimi setkávat, poznat je, mluvit s nimi, což pomáhá bořit mnohé předsudky.

Neodolám a dávám si rybízáček – další z místních zákusků. Vím, že bych neměla, ale jsou přece skoro zdravé! Přináší mi jej číšník Pavel, muž, který dal na web Rettigovky k dispozici svůj životní příběh, aby tak ještě více vyzdvihl její sociální aspekt. Schizofrenie, o které bez obalu mluví, mu otočila život o 180 stupňů.

„Od prvního dne zažívám v Retttigovce jedno velké dobrodružství. Setkávám se zde se zdravými lidmi, s lidmi s podobnými obtížemi jako mám já, ale hlavně mám pocit, že můj život je naplněn dobrou prací, po práci dobrými kamarády a rodinou. Prostě je mi teď dobře na duši i na srdci. Má nemoc se díky všem těmto skutečnostem a pravidelnému užívání léků stabilizovala, já se tak v rámci možností můžu těšit ze zdravého a naplněného života, “ uzavírá své vyprávění Pavel.

Až pojedete přes Litomyšl, určitě se v téhle milé restauraci zastavte. Zaručuji Vám, že budete odcházet s dobrým pocitem. Zdravě se najíte a svou návštěvou podpoříte zaměstnání lidí s hendikepem.

Olga Radimecká