Kam se ztrácí štěstí?

tisk & PDF

Víme vůbec, co je to štěstí! Odkud se bere a kam se ztrácí? Kdo ho přivolává? Snad jen děti, nebo zamilovaní znají dnes ten pocit všeobjímající radosti a to jen tak, pro radost, nebo pro štěstí samotné. Povím vám příběh o jednom chlapci, který to štěstí ztratil a potom ho dlouho předlouho hledal.

Když byl ten chlapec malý, tak mu štěstí přálo, měl úžasné rodiče, bezstarostné dětství v jednom malebném koutě naší maličké země. Neznal starosti, užíval si naplno života v jedné malé vesničce uprostřed hor, kde byly křišťálové říčky, lesy plné hub, kde slunce dlouze svítilo a dělalo dny nekonečně dlouhé. Večery byly vlahé a teplé, všude okolo vládnul pocit pohody a bezpečí. Co víc si mohl ten malý chlapec přát, když usedal svému otci na klín a nasával vůni jeho košile provoněné smolou a jehličím, takové to bylo štěstí, které chlapce obalovalo jako do prachové peřinky. Jaké je to štěstí, když má člověk milující rodiče, říkal si, když potajmu brával doma buchty, které máma pekla a rozdával je kamarádům.

Ale léta utíkala a chlapec rostl, odjel pryč z tohoto kouzelného místa, hledat štěstí, jak se říká. Dostal dobrou práci, díky níž mohl poznat svou budoucí paní. Začal být i úspěšný, vše se v životě dařilo, postavil dům, narodili se mu dva krásní chlapci, co víc by si člověk mohl přát. Snad jen to štěstí, které se ztratilo neznámo kam.

V tu dobu se, tomu už dospělému muži, zbortil ten jeho iluzorně vytvořený svět jak domeček z karet. Bylo mu zle, velmi zle, žil v jedné velké bolesti, přišel o dům, o manželství, o vše… Až jednoho dne potkal někoho, kdo mu zase ukázal, jak to štěstí najít zpět. A tak ten muž vzal vše do svých rukou, šel mu v ústrety, vrátil se zpět do dětských let a nasával ten pocit štěstí, který nikam vlastně nezmizel, byl pouze ukryt hluboko v něm pod kořeny zoufalství. Dostal dar vrátit se do dětství, aby si mohl přinést zpět ten svůj pocit štěstí a věřte, že na to není sám, pomáhají mu v tom jeho synové, kteří také brouzdají v tom samém potoce a oči jim září jako jejich taťuldovi.

Och bože, jak málo stačí ke štěstí – být sám sebou, mít otevřené srdce, víru a čisté úmysly! Stejně, jako to mají všechny děti, jako to máme všichni v sobě…jen jsme na to pod tíhou materiálního světa pozapomněli…Otevřeme svá srdce a s dětskou upřímností a hravostí si vychutnávejme tento svět! Objevme zase to skutečné štěstí v bezpodmínečné lásce, konání dobra a dá- vání si navzájem!

                                                                                                                                                      Tomáš Š.

Publikováno se souhlasem www.polahoda.cz – pozitivní noviny do každé rodiny