Jak jsem potkal sám sebe

 

     Před časem jsem potkal letitého přítele. Dlouho jsme se neviděli. Náš krátký rozhovor se točil obligátně kolem rodiny, kdo kde nyní pracuje a jak ten čas letí. Když jsme se rozloučili, uvědomil jsem si, že jeho pohled na svět je stále stejný, jako byl před deseti lety, ale můj se diametrálně změnil.

     I když se nerad vracím do minulosti, ponořil jsem se do vzpomínek a začal si postupně vybavovat dobu, kdy jsme společně pracovali. Byla to doba, kdy tou nejdůležitější věcí na světě byly pro mne peníze. Od nich se odvíjelo vše. Nikdo z nás tehdy neřešil, zda má někdo pravdu či nikoli, jestli se naše rozhodnutí shodují s morálkou nebo zda jednáme podle svědomí. Hlavní byly peníze. Kdo je měl, ten si mohl dělat, co se mu zlíbí. Vlastně jsem žil ve tmě.

      Ano, byly tam záchvěvy, kdy moje duše volala o pomoc a já se jakoby vynořil z obrovské hloubky a nadechl se. Bohužel jsem však stále dával přednost materiálním věcem před duchovním sebezdokonalováním a nořil se tak hlouběji a hlouběji do tohoto materiálního bahna. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Dobu hojnosti vystřídala doby dluhů, manželských hádek a obviňování ostatních za to, co se stalo. Navíc jsem přišel o řidičák kvůli alkoholu. Čím víc jsem pil, abych zapomněl na všechny zlé lidi, kteří mi „ukřivdili“, tím víc jsem si začal uvědomovat, že tudy cesta nevede. Prosil jsem často Boha, aby mi pomohl. Vnitřně jsem cítil, že brzy musí nastat nějaký zlom, že budu postaven před volbu, která rozhodne o mém dalším osudu. A bod zlomu nastal. Opil jsem se tak, že si nepamatuji nic z toho, co se stalo. Následující ráno bylo strašné. Doma se se mnou nebavil ani pes. Podle známé pravdy alkoholiků „čím ses zkazil, tím se sprav“ jsem uraženě odešel zpět do hospůdky, kde mi bylo včera tak báječně. Jaké však bylo mé překvapení, když mi barman začal popisovat vše, čeho jsem se večer dopustil.

     V ten okamžik mi došlo, že už tak dál žít nechci, že mi peníze nestojí za to, abych kvůli nim zavrhl vše, čemu jsem v hloubi duše věřil, že hlavním viníkem všech mých „nezdarů“ jsem já sám. Pochopil jsem, že je mnohem důležitější dávat než brát. Pochopil jsem, že si moje žena a dcera zaslouží úplně jiného „člověka“ než jsem já. Pochopil jsem, že pokud se chci změnit a zachránit nejen manželství, ale hlavně sebe, musím to udělat okamžitě.

     V ten den jsem učinil rozhodující volbu mého života. Poděkoval jsem barmanovi a odešel. Od té doby alkohol nepiju. Dnes už vím, že mi Bůh mnohokrát ukazoval cestu, ale já jsem ho neposlouchal. Přehodnotil jsem svůj dosavadní život a rozhodl se vydat duchovní a morální cestou. Začal jsem s Bohem opět v duchu rozmlouvat, jako když jsem byl malý. Začal jsem se k lidem chovat tak, jak bych chtěl, aby se oni chovali ke mně. Začal jsem jednat podle svědomí. Za necelý měsíc se mi život obrátil naruby. Začali mi do cesty přicházet pozitivně naladění lidé, pro které nejsou peníze důležité. Začal jsem se cítit jako kluk, který nedělá žádné rozdíly mezi tím, zda je někdo bohatý nebo chudý. Můj pohled na svět a lidi v něm se úplně změnil. Od té doby jdu po své duchovní cestě, každý den na sobě pracuji a jsem za to Bohu vděčný. Ten pocit, kdy pomáháte lidem, se nedá ničím nahradit.

     Přeji všem lidem na světě, aby se vydali po své duchovní cestě, abychom opět začali žít ve vzájemné shodě, úctě, v lásce, v Bohu. Láska za to stojí.

                                                                                                                                                    Dušan Šafránek

Publikováno se souhlasem www.polahoda.cz – pozitivní noviny do každé rodiny